Má vděčnost opravdu pozitivní vliv na životní spokojenost?
Udělaly jsme experiment, abychom to ověřily.

Pozitivní psychologie tvrdí, že vděčnost přispívá k životní spokojenosti. Není tedy divu, že často slýcháme, abychom byli v životě vděční. Ale opravdu to funguje?

Na jaře jsme s kolegyněmi realizovaly experiment, kterým jsme chtěly toto tvrzení ověřit. Zajímalo nás, zda se projeví každodenní soustředění na hezké věci na spokojenosti v životě. Oslovily jsme dobrovolníky pro náš 8týdenní experiment. Respondenty jsme rozdělily do dvou skupin a u obou jsme opakovaně měřily jejich životní spokojenost. Výsledky byly fascinující.

Všichni respondenti začínali na stejné úrovni spokojenosti. Ale ti, kteří si začali psát každý večer svůj deník vděčnosti, se už po dvou týdnech stali výrazně spokojenější. Naopak skupina, která si deník nepsala, si udržovala svou původní úroveň životní spokojenosti. Následně jsme vyzvaly i druhou skupinu, aby svou pozornost zaměřila na vděčnost a také si začala psát svůj deník. Po kontrolním měření jsme zjistily, že i tato skupina se stala ve svém životě výrazně spokojenější. Krásně se nám tedy potvrdil náš předpoklad i dosavadní teorie, že zaměřená pozornost na vděčnost pozitivně koreluje se životní spokojeností. 

Zajímavé je, že první skupina si svou zvýšenou spokojenost udržela i po celou dobu experimentu. Tedy i v době, kdy si už deník vděčnosti psát nemusela. 

Zjišťovala jsem, jak je to možné a odpovědi byly následující: 

• Někteří respondenti přiznali, že v psaní deníku pokračovali i poté, co jej psát už nemuseli. Jinými slovy, když už si jednou vyzkoušeli, jaké to je být spokojený, nechtěli s tím přestat.
• Zbylí respondenti si sice deník už nepsali, ale po dobu jeho psaní se naučili se soustředit na hezké věci a aktivně je vyhledávat. Došlo tak k vytvoření návyku. A i když si své hezké momenty dne nezapisovali, mnohem více si je uvědomovali a věnovali jim více pozornosti.

A jak svou vděčnost a tím i spokojenost maximalizovat?

O deníku vděčnosti se píše snad v každém lifestylovém časopise, co v nich ale často chybí, je druhý bod. Aby deník fungoval, nestačí si jen napsat CO vám radost udělalo, ale také PROČ. Uvědomit si, co je za tím, proč je zrovna tohle pro vás tak důležité. Z jakého důvodu pociťujete radost a vděk.

Takže pokud chcete maximalizovat efekt deníku vděčnosti, pak:

• si každý večer zapište 3 věci, které vám udělaly radost
• a zároveň si k nim napište „proč“ vám tu radost udělaly.

Díky prvnímu kroku se naučíte aktivně zaměřovat svou pozornost na pozitivní věci. Díky druhému kroku je ale skutečně oceníte a svou vděčnost ještě podpoříte. Právě porozuměním „proč“ můžete více poznat sami sebe, své potřeby a hodnoty. Můžete tak i ocenit sami sebe nebo druhé. A v momentě až ve vašem životě nastane „údolíčko“, kdy nebude vše zalité sluncem, budete mít svou databázi toho „co dělat a proč“. Údolí se pak nebude zdát tak hluboké a cesta jím nebude trvat tak dlouho.

Pár praktických tipů:

• vytvořte si z psaní rituál, např. každý večer před spaním,
• pořiďte si k posteli nějaký krásný sešit a třeba barevnou propisku,
• někdy pomůže si hezké momenty ze dne vyfotit do mobilu a moct se k nim pak vracet,
• kromě prostého psaní se i emočně nalaďte do radosti a vděčnosti a s ní i usínejte,
• když občas vynecháte, nic se neděje… důležité je se k psaní zase vrátit anebo si hezké věci alespoň připomínat v mysli a věnovat jim svou pozornost.

Věřím, že pokud si zavedete svůj deník vděčnosti, že vás zvýšení životní spokojenosti nemine. Co teprve, když si jím občas zalistujete. Koneckonců ne nadarmo je právě deník vděčnosti užíván jako jeden z funkčních nástrojů v rámci léčby deprese.