Nadhled a porozumění ve vztahu z pohledu evoluce

Často se svými klienty řeším partnerská témata. Někdy se zdá, že muži a ženy mají na věc zcela odlišný náhled. Čím to je? Pohlavím? Výchovou? Strukturou mozku? Kulturními stereotypy? Osobností? Návyky? 

Může to být jistě kombinace uvedeného, a určitě i něco navíc. V tomto článku Vás seznámím s evoluční teorií, která mně osobně přinesla několik uvědomění, ale hlavně mě přiměla se na věc dívat minimálně ze dvou úhlů pohledu. 

Podle evoluční psychologie máme v mozku reziduální vzorce chování a reakcí, které vznikly na základě potřeb v životě našich předků. Přeloženo do běžné řeči, jsme stále lovci a sběračky, jen v o něco modernějším světě. Pojďme se podívat, jak takový typický lovec a sběračka funguje a pak si řekneme, jak tuto informaci můžeme využít v běžných, každodenních situacích.

Naším cílem vždy bylo (a stále je) přežít. Sběračky svou šanci na přežití zvyšovaly prostřednictvím kvalitních vztahů. Muži byli na lovu a ony byly odkázány na sebe navzájem. 

Vztahy mezi sebou budovaly na základě komunikace. Jejím obsahem byla nejen sdělení o sbíraných plodech a místech, kde je nalézt, ale také o důvěrných informacích, které jejich vztahy upevňovaly. Aby si všechny detailní informace ženy zapamatovaly, musely mít dobrou paměť. Kvalitu vztahů podporovala také jejich empatie a vzájemná ohleduplnost. Sdílením a projevem emocí podpororvaly vzájemnou důvěru. A aby se nezranily či neurazily, používaly nepřímou komunikaci. Bylo pro ně stěžejní, aby byly komunitou přijaty, záleželo tedy hodně na tom, co si o nich ostatní mysleli.

Naproti tomu lovci mluvili minimálně. Když mluvili, mluvili přímo a k věci. Jejich komunikace byla strohá, přímá a konkrétní. (Když na vás útočí šavlozubý tygr, není prostor detailně a empaticky sdílet s druhými, jak se cítíte.) Pro jejich přežití byly stěžejní dovednosti jako umět vyřešit situaci co nejefektivněji, a podívat se na ni jiné perspektivy, nadhledu a v souvislostech. Muži zpravidla řešili situaci tady a teď. Nestáli o rady, ty je dehonestovaly a poukazovaly na to, že nejsou kompetentní situaci vyřešit sami.

Přenesme se do současnosti a představme si běžnou komunikaci mezi partnery. 

Žena vyčítá svému partnerovi, že po sobě neuklidil špinavé nádobí do myčky. Ve finále se však celá debata stočí na záležitost, která se stala velmi dávno, a to ve všech jejích detailech. Vyčítá mu i to, že jeho chování bylo společensky nevhodné, a nakonec se rozpláče. Zde vidíme nepřímou komunikaci, detaily, skvělou paměť, emoce i názor ostatních. Což jsou všechno vzorce chování našich sběraček.  

Zatímco muž je z této situace zmaten. Nerozumí tomu, že vlastně vůbec nejde o špinavé nádobí, které nedal do myčky. Situaci, která mu je vyčítána si nepamatuje (natož její detaily). To, co si tehdy pomyslelo okolí, ho nijak netíží, a hlavně vůbec netuší, jak naložit s partnerčinými emocemi.

Dále uvedu ještě jednu oblast, ve které se naše reziduální vzorce výrazně projevují. Jedná se o „domácí práce“. Nejdříve se na ně podívejme z pohledu vzájemného ocenění. Opět budeme vycházet z míry detailu, kterou muži a ženy vnímají odlišně. Žena si pamatuje vše, co v domácnosti vykonala a všemu přikládá stejnou váhu. (Často míváme pocit, že se od rána nezastavíme.) 

Muž vnímá vše komplexně, drobnosti neřeší, a i když je vykoná on sám, nepřikládá jim žádnou váhu. (Natož, když je vykoná někdo jiný.) Vyhledává velké výzvy (projekty), které je třeba zdolat a být za ně oceněn. 

U domácích prací se projevují také nedorozumění plynoucí z nepřímé komunikace. Tu ze své podstaty používají především ženy. Ty své požadavky často sdělují nepřímo nebo nekonkrétně. Muž je tedy nevnímá jako důležité nebo urgentní a často je odkládá. 

Zkuste se zamyslet, jak ve vztahu a v domácnosti fungujete Vy? Možná, že by pomohlo, kdybychom se vzájemně oceňovali i za maličkosti a pokud my, ženy, po našich mužích něco chceme, buďme konkrétní. Neraďme jim, nechme řešení na nich. A namísto „vynes odpadky“ je zcela konkrétně požádejme, aby byl koš prázdný před desátou hodinou, kdy jdeme vařit oběd.

Uvedené situace jsem záměrně popsala „extrémně“. Na druhou stranu k sobě buďte upřímní, jestli jste se v nich přeci jen trošku nenašli… Také se zamyslete, kde všude se Vám mohou Vaše reziduální vzorce chování projevovat? Většina nepříjemných situací a pocitů plyne z neporozumění. Často nerozumíme ani my sami sobě, natož, když jsou na to ve vztahu dva. Je důležité se umět čas od času zastavit! Udělat si večer pro sebe a zamyslet se, jestli jsme pro sebe vzájemně srozumitelní. Vysvětlit si, kdo co a jak myslel, co od sebe vzájemně potřebujeme a ocenit se. Koneckonců o tom to přeci je… o vzájemném porozumění, podpoře a respektu. Jde o to, aby nám spolu bylo dobře a byli jsme spokojení. Abychom se naučili na situaci nahlížet i z úhlu pohledu toho druhého.